Nezralost ve vztahu

Když vám muž říká, že si není jistý, jestli je připravený na vztah s vámi, neberte to na lehkou váhu. Je to věta, která zní nenápadně, ale často v sobě nese přesnou informaci o jeho kapacitě, o jeho vnitřním nastavení i o tom, co vám reálně dokáže dát. Když dodá, že nemá dořešenou minulost, zpravidla tím nemyslí jen bývalou partnerku, ale i vlastní neuzavřené emoce, vnitřní zmatek a potřebu mít pořád někde pootevřená zadní vrátka. A když vám na osobní otázky odpovídá vyhýbavě, nejde o tajemnost ani o šarm. Je to znak, že není připravený sdílet své nitro, protože sám nemá jasno v tom, co v něm opravdu žije.

Když se od vás odpojí a dva nebo tři dny se neozve, bez vysvětlení nezvedá telefon a nenapíše ani krátkou zprávu, vypadá to někdy jako nevinné stažení. Dopad je ale tvrdý. Nechává vás čekat, tlačí vás do nejistoty a přehazuje odpovědnost za kontakt na vás. Někdy to dělá vědomě, někdy z nezralosti, ale výsledek je stejný. Vy se snažíte udržet vztah v chodu, zatímco on si testuje, kolik toho unesete, a kolik prostoru mu dovolíte zabrat bez následků.

Pokud je pro vás blízkost a sdílení na prvním místě a pro něj je na prvním místě kariéra, koníčky, kamarádi nebo pocit nezávislosti, je důležité dívat se na to bez romantických omluv. Nejde o to, kdo z vás je lepší. Jde o to, že máte jinou prioritu, jiný rytmus a často i jinou představu o tom, co vztah znamená. Vy chcete vztah žít, on ho chce mít vedle života. A když se žena v takovém nastavení snaží vztah zachránit svou energií, dlouhodobě ji to láme. Naučíte se tam samostatnosti a tomu, jak dát sebe na první místo, ale zároveň tam budete platit vysokou cenu, protože to není partnerství, o kterém sníte, ani místo, kde se člověk cítí skutečně v bezpečí.

Velmi podobné to bývá ve chvíli, kdy už na začátku musíte vyvíjet úsilí, aby si vás všimnul, aby se otevřel, aby komunikoval. Když jste to vy, kdo navazuje kontakt a drží konverzaci, zatímco on se přidá jen tehdy, když se mu chce, není to muž, který o vás stojí. Je to muž, kterému vyhovuje, že stojíte vy o něj. A tento rozdíl se časem nezmenšuje, naopak se zvětšuje. Zvyknete si dávat víc a víc, budete hledat správná slova, správný tón, správný čas, a přesto budete pořád narážet na jeho pasivitu. Vztah se pak stává místem, kde žena vynakládá enormní energii jen proto, aby existovala základní komunikace, základní blízkost a základní jistota.

Nerovnováha se často ukáže i v intimní oblasti. Pokud je jeho potřeba sexuálního spojení už v prvních letech vztahu výrazně jinde než ta vaše, neberte to jen jako rozdílné libido. Velmi často je v tom schovaná odlišná schopnost blízkosti, odlišná potřeba propojení a někdy i odlišný vztah k loajalitě. A jakmile se žena začne v tomto bodě cítit odmítaná, začne se v ní rozjíždět pochybnost, která se postupně rozlévá do celého vztahu.

Když tráví hodně času na internetu a vy si nejste jistá, jestli nehledá kontakt s bývalou partnerkou, nebo jestli si neotevírá dveře k někomu dalšímu, nevysmívejte se vlastní intuici. Tam, kde je důvěra a otevřenost, nejsou tyto otázky každodenním břemenem. Pokud vás vztah nutí být ve střehu, kontrolovat, domýšlet, vyčítat si vlastní reakce a následně se za sebe stydět, není to drobnost. Je to signál, že základní rovina vztahu nedrží, a bez ní žena začíná ztrácet sama sebe.

Silným zdrojem problémů bývá i jeho vztah k matce. Pokud nemá tento vztah zpracovaný, chybí v něm přijetí, láska a pochopení, nebo naopak podléhá jejím vlivům a staví se proti vám, bude si do vás promítat svůj vlastní ženský stín. Často to vypadá tak, že se z vás v jeho očích stane viník jeho nespokojenosti, jeho napětí a jeho nejistoty. Vy pak můžete dělat cokoli, můžete být vstřícná, trpělivá i chápající, ale pořád budete mít pocit, že jste v jeho životě navíc, že překážíte, že se musíte obhajovat, a že nikdy nejste dost.

Podobně těžké to je ve chvíli, kdy není spokojený s vlastním životem, necítí se naplněný a pořád hledá smysl. Vztah s vámi ho nezachrání. Naopak. Vaše blízkost z něj začne tahat bolest, kterou nechce vidět, a vy se stanete spouštěčem jeho frustrace. V takovém nastavení se muž často začne bránit, zlehčovat, utíkat, nebo hledat důvody, proč je problém ve vás. A žena pak stojí v prostoru, kde se snaží milovat někoho, kdo sám sebe nedokáže unést.

Zlom přichází v momentě, kdy si odmítá převzít zodpovědnost za své prožívání, emoce, myšlenky a životní situace. Jakmile tuto zodpovědnost nepřijme, začne ji odkládat na vás. Budete pro něj příliš náročná, příliš citlivá, příliš očekávající. Budete prý důvod, proč se necítí dobře. A čím víc se budete snažit být lepší, klidnější, pochopitelnější, tím víc se budete vytrácet. Protože tohle není o tom, že vy nejste dost. Je to o tom, že on není připravený stát sám za sebe.

Pokud jste takový vztah zažily nebo ho prožíváte, potřebujete si dovolit jednu nepříjemnou pravdu. Pokud v sobě držíte naději, že jednoho dne dospěje a z malého chlapce se stane muž, uvědomte si, co za to platíte. Zatímco on bude dozrávat, vy budete ztrácet čas, energii a někdy i vlastní sebeúctu.

Vzorce, které nás vrhají do těchto vztahů, mají kořeny ve strachu z blízkosti, v obavě ukázat se v pravdě, a také v neschopnosti nastavit hranice a stát sama při sobě. Každý muž ve vašem životě je odrazem vašeho vnitřního muže, vaší schopnosti jednat, chránit se, vymezit se a nezradit sebe ve chvíli, kdy vás druhý zkouší posouvat pod vlastní hranice.

Zralý vztah nezačíná tím, že se žena snaží být lepší, aby si ji někdo konečně vybral. Začíná tím, že se odhodlá být vidět taková, jaká je, i s vlastními slabostmi a strachy, a přesto nepodlehne nutkání hrát hry, omlouvat cizí nezralost a zachraňovat něco, co ji vyčerpává. Když žena dokáže stát ve své pravdě, přestane se spokojovat s polovičatostí. A teprve tehdy se může otevřít vztah, který stojí na dvou celistvých lidech, kteří spolu nejdou proto, aby se navzájem lepili, ale proto, že vedle sebe dokážou růst a opřít se o realitu. Tento typ vztahu nazývám osudový.